Jaroslav Rodek vytváří sochy lidí ze starých trámů z našich obydlí. Pod jeho rukama tyto trámy ožívají v lidi a jejich osudy!
Je milé sledovat Jardu Rodka na jeho cestě od oprav starého nábytku k tvorbě tak zvláštních soch. Pravidla a rámce, kterými je práce při restaurování svázána, se mění v nekonečnou osvobozující volnost při sochání. Jeho materiálem jsou staré trámy. Trámy, ve kterých jsou v trhlinách ukryté roky, trámy, které byly součástí lidských obydlí, které byly nad hlavami lidí a svědky všeho dění uvnitř domů, všech radostí i bolestí. A tak snad proto, že tak dlouho byly blízko lidí, se samy staly lidmi. A po všem co asi zažily je o to krásnější, že se staly lidmi, v jejichž tvářích se zrcadlí to, co nám skutečným lidem tak často chybí. Pokora, harmonie, sounáležitost s tím co jsou, splynutí s radostí prostého bytí. Nemají do detailu propracované tváře, nehýbou se, nemluví a přeci nám mají tolik co říci. Přeji příjemné naslouchání... Kryštof Ewanče
—————
Jak se dostavím na vernisáž?